V případě použití zajišťovacích nástrojů je povinností soudu posoudit, zda v trestním řízení zvolený procesní nástroj odpovídá situaci a zda není možné použít mírnější prostředek. Příkaz k zatčení, jako prostředek k zajištění účasti obviněného v trestním řízení, může být odůvodněn až tehdy, vyčerpaly-li orgány činné v trestním řízení všechny ostatní možnosti (předvolání, předvedení, ev. zadržení stíhané osoby), případně alespoň odůvodnily nemožnost jejich použití. Pokud soud vydá příkaz k zatčení bez toho, aby byly splněny podmínky pro jeho vydání, poruší tím právo obviněného zaručené čl. 8 odst. 2 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Skutečnost, že obviněný předloží lékařskou zprávu, ve které je lékařem o obviněném konstatováno, že není schopen účasti na jednání, sama o sobě k závěru o jeho neschopnosti účastnit se soudního jednání nestačí, neboť tuto úvahu může provést toliko soud, a to na základě konkrétních okolností věci (povaha onemocnění, rizika spojená s účastí na jednání, náročnost jednání, předchozí chování obviněného).

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 609/22 je dostupný PDF ikona zde (175 KB, PDF).