Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Zásadní zásah do svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces přitom spatřoval v tom, že soud posuzoval důkazy tendenčně ve prospěch vedlejšího účastníka. Stěžovatel zejména namítal, že ačkoliv předložil soudu za účelem prokázání délky zpoždění letu několik listinných důkazů opatřených z různých zdrojů, které nezávisle na sobě jeho tvrzení zcela shodně potvrdily, přesto soud vycházel toliko z důkazu předloženého vedlejším účastníkem, a to navíc důkazu jím přímo vyhotoveného. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Lze souhlasit s názorem stěžovatele, že pokud za jediný klíčový a věrohodný podklad k prokázání délky zpoždění letu v cílovém místě určení měl být pro zkoumaný případ považován toliko záznam o provedení letu, vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, který má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat dle svých zájmů, je takový postup odporující smyslu a účelu nařízení, spočívající v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany. Cestující by v takovém případě neměli ve sporu s provozujícím leteckým dopravcem fakticky žádnou možnost prokázat délku zpoždění letu, neboť i pokud by svá tvrzení ohledně délky zpoždění letu prokazovali jakýmikoliv jinými důkazními prostředky, například právě výpisy o letech z různých zdrojů, informacemi z letišť či od řízení letového provozu, svědeckými výpověďmi atp., byla by pro zjištění délky zpoždění letu v cílovém místě rozhodující toliko informace obsažená v záznamu o provedení letu vyhotoveného provozujícím leteckým dopravcem, a to bez ohledu na její správnost. V dalším řízení vezme soud v úvahu a řádně zhodnotí veškeré důkazy, předložené stěžovatelem, případně vyslechne jím navržené svědky, a znovu zváží věrohodnost listiny, předložené vedlejším účastníkem.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2226/21 je dostupnýzde (143 KB, PDF).